Něco málo o vzniku přístroje.

Nebudu se tu moc rozepisovat v detailech o historii Flexaret, toho lze vygůglit na webu dosti.  Předpokládám že každý sběratel ví co za werk doma shromažduje. Snad jen krátce pro ty, co nemají ještě vyhraněný názor co strkat doma do polic a poslouchat „ ten prach si z těch krámů utírej sám“.

Vše tedy začalo u bratří Bradáčů, rozhodně nejde o bratry Bradáče, známé české hudební skladatele, ale o Jana a Jindřicha. V roce 1926 založili v Praze  firmu  Synchrono  a zabývali se výrobou promítacích kabin, včetně promítacích strojů. V roce 1935 se firma částečně stěhuje na sever od Prahy do vesnice Hovorčovice a nese název Bratři Bradáčové. Kdo jiní než vášniví fotoamatéři, což oba bratři určitě byli, přicházejí v roce 1936 s výrobou fotoaparátů. Jedná se o dvouokou zrcadlovku na svitkový film s výstižným názvem Kamarád. Přístroj je úspěšný, prodává se po Evropě a dokonce za velkou louží. Proto přichází v roce 1937 vylepšený Kamarád II  a následně Kamarád M II s novým objektivem. Bratři mají tolik práce, ale uspokojit všechny poptávky se nedaří. Co by to bylo za konstruktéry, kdyby každý rok nepřišli s novým modelem a to ještě musím upozornit, že fotoaparáty nebyl hlavní výrobní program. Priorita jsou stále kinostroje a promítací kamery. Je rok 1938, řádí nacismus a v Hovorčovicích se rozjíždí výroba nového aparátu Autoflex který nebyl určený fotoamatérům, ale vyspělejším fotografům.

A tady pozor! Pro ty firma souběžně produkuje lidový fotografický přístroj Flexette a to je jen malý krůček k Flexaretám. Ještě v roce 1938 bratři prodávají výrobu fotoaparátů přerovské firmě Optikotechna za necelý milion korun. Ještě krátce vyrábějí fotopřístroje souběžně, ale Optikotechna spouští ještě tentýž rok výrobu aparátů Flexaret, což je prakticky stále původní Flexette. Bratři Bradáčové dál pokračují v produkci kinostrojů.

V roce 1945 je v první vlně znárodnění Optikotechna přejmenována na národní podnik Meopta. Za války je výroba fotopřístrojů v útlumu. Primární jsou vojenské zakázky pro Wehrmacht. Po válce ale začíná Flexaretám růst pšenka. Materiálu není nazbyt, ale konstruktéři nespali a na papíře jsou připraveny Flexaret II (1940) a III (1941). Naplno se výroba rozjíždí v roce 1947 až 1948. V roce 1948 se opět spojuje osud firmy Bradac s Flexaretou, resp. s Flexette. V druhé vlně znárodnění je firma Bradáč sloučena s firmou Meopta. Nic nebrání roztočit kola výroby a začít produkovat ty krásné fotopřístroje. Postupně přicházejí modely IIa a IIIa, IV, IVa, IVb, V, Va, VI,  Standard,  VII a VIIa.  Nesmím zapomenout na speciální přístroje Flexaret Astro a Flexaret Reportér. Výroba je ukončena v roce 1970 (oficiálně 1971) údajně z důvodu nedostatku dovážených závěrek. Neoficiálně z důvodu uvolnění výrobních kapacit pro vojenské projekty.